Podle tohoto zákona jsou povinně pojištěni:

Pouze pro případ nemoci a mateřství [§ 1, písm. a)] jsou z osob uvedených v odstavci 1 pojištěni:

Zaměstnanci ve smyslu tohoto zákona jsou osoby, které v Československé republice pracují na podkladě soukromoprávního nebo veřejnoprávního pracovního (služebního) poměru nebo na podkladě poměru učňovského (volontérského, praktikantského).

Pro účely tohoto zákona se však pokládají za zaměstnance také domáčtí dělníci, jimiž se rozumějí osoby, které vykonávají mimo zaměstnavatelovu dílnu po živnostensku práce na zakázku jednoho nebo několika zaměstnavatelů. Za domácké dělníky se pokládají také osoby, které, ačkoliv jsou oprávněny provozovati samostatně živnost, vykonávají bez cizích pracovních pomocníků převážně domáckou práci na zakázku jednoho nebo několika zaměstnavatelů a jsou jinak pouze menší měrou samostatně výdělečně činné.

Pro účely tohoto zákona se pokládají dále za zaměstnance také zástupci na provisi, i když nejsou v pracovním poměru, a to i tehdy, jsou-li oprávněni provozovati samostatně živnost, jestliže vykonávají tuto svou činnost jako jedinou výdělečnou činnost bez cizích pracovních pomocníků.

Vykonává-li zaměstnanec přechodně práci mimo území Československé republiky, nemá to vlivu na pojistnou povinnost. To platí u zaměstnanců zastupitelských úřadů Československé republiky v cizině, dále u zaměstnanců československých státních drah, u zaměstnanců tuzemských podniků leteckých a tuzemských podniků pro plavbu říční a námořní i tehdy, vykonávají-li práce trvale mimo území Československé republiky, pokud jsou československými státními občany. Ministerstvo sociální péče může však po slyšení Ústřední národní pojišťovny zprostiti pojistné povinnosti tyto osoby, jsou-li pojištěny podle předpisů státu, v němž práce vykonávají.

Minister práce a sociálnej starostlivosti môže nariadením všeobecne ustanoviť, že sa na účely národného poistenia určité činnosti posudzujú ako zamestnanie v pracovnom pomere, a upraviť zároveň odchylne rozsah a podmienky poistenia a spôsob jeho vykonávania; pre jednotlivé skupiny osôb môže tieto opatrenia robiť Ministerstvo práce a sociálnej starostlivosti po dohode s príslušnými ústrednými úradmi správnym opatrením.

Veřejnými zaměstnanci ve smyslu § 2, odst. 2, písm. a) jsou:

kteří mají zaručeny normální, t. j. s místem jimi zastávaným spojené pensijní nároky.

Vláda může nařízením vyjmouti z důchodového pojištění i jiné zaměstnance ve veřejných službách, kteří mají zaručeny pensijní nároky obdobně jako zaměstnanci uvedení v odstavci 1; Ústřední národní pojišťovna v dohodě s jednotnou odborovou organisací může na žádost obce povoliti, aby obecní zaměstnanci nebyli vyňati z důchodového pojištění, i když jsou u nich splněny podmínky podle odstavce 1; toto povolení se týká všech zaměstnanců obce a nelze je odvolati.

Vláda upraví nařízením přestupy z pojištění podle tohoto zákona do veřejného pensijního zaopatření a naopak.

osoby, kterým se vyplácí důchod podle tohoto zákona nebo dříve platných předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění; poživatelé důchodu úrazového však jen tehdy, je-li jejich výdělečná schopnost snížena alespoň o polovinu;

osoby, kterým se vyplácejí odpočivné (zaopatřovací) platy z veřejného pensijního zaopatření, po případě opakující se dary a pense z milosti z veřejných prostředků, s výjimkou poživatelů vojenských odpočivných (zaopatřovacích) platů;

osoby požívající zaopatřovacích požitků podle zákona ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb., kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, a podle zákona ze dne 30. ledna 1947, č. 16 Sb., o umístění a jiném zaopatření zaměstnanců na zkonfiskovaném zemědělském majetku a jejich rodinných příslušníků,

Osoba zaměstnaná zároveň u několika zaměstnavatelů je pojištěna ve všech zaměstnáních. Totéž platí obdobně, vykonává-li osoba samostatně výdělečně činná několik samostatně výdělečných činností nebo vykonává-li zaměstnanec zároveň samostatně výdělečnou činnost.

Osoby, které hospodaří na vlastní nebo pachtované půdě, jejíž výměra nepřevyšuje 1 ha a jejíž výtěžek slouží výhradně ke spotřebě ve vlastní domácnosti, nepodléhají pojištění z této činnost, jsou-li jinak povinně pojištěny podle tohoto zákona.

cizí stání příslušníci, zaměstnaní u cizích zastupitelských úřadů, jež mají sídlo na území Československé republiky, nebo u osob, které požívají diplomatických výsad a imunit, jakož i u mezinárodních organisací, institucí a orgánů, které mají sídlo na území Československé republiky a požívají diplomatických výsad a imunit;

zaměstnanci, kteří jsou činní v Československé republice pouze přechodně, a to ve službě zaměstnavatele, jenž nemá v tuzemsku trvalé bydliště nebo provozovnu; totéž platí pro osoby samostatně výdělečně činné, které nemají v Československé republice trvalé bydliště nebo provozovnu;

osoby, které vykonávají pouze příležitostně práce nebo služby, zakládající jinak povinné pojištění. Za příležitostné se pokládá nahodilé nebo ojedinělé zaměstnání, které netrvá u téhož zaměstnavatele déle sedmi dnů. Za příležitostné nelze však pokládati zaměstnání osob, vykonávajících práce střídavě pro různé zaměstnavatele.

u zaměstnanců (§§ 3 a 7) dnem vstupu do zaměstnání;

u důchodců (§ 8) dnem, od kterého byl přiznán důchod;

u nezaměstnaných (§ 9) dnem, od kterého byla přiznána peněžitá podpora v nezaměstnanosti.

u zaměstnanců dnem, kterým končí pracovní (služební) poměr;

u důchodců dnem, od něhož byl zastaven důchod nebo kdy vzniklo jejich povinné pojištění podle § 2, odst. 1;

u nezaměstnaných dnem, od něhož jim byla zastavena peněžitá podpora v nezaměstnanosti.

Zaměstnavatelem podle tohoto zákona jest osoba, na jejíž vrub zaměstnanec vykonává svou činnost (§§ 3 a 7).

Povinnosti, uložené tímto zákonem zaměstnavateli, postihují v pojištění osob uvedených v §§ 4 a 5 osobu samostatně výdělečně činnou, v pojištění důchodců plátce důchodů.

Spolupodnikatelé, dílčí podnikatelé (akordanti) a zprostředkovatelé (skladní mistři, faktoři a pod.) odpovídají společně za splnění povinností uložených zaměstnavateli.

Zaměstnavatel může pojišťovně (§ 218) jmenovati osobu, která jest odpovědna za včasné a správné podání oznámení, uložených zaměstnavateli tímto zákonem; na vyzvání pojišťovny musí tak učiniti, nezdržuje-li se trvale v sídle závodu nebo jde-li o osobu právnickou. Zaměstnavatel ručí však za jednání a opominutí této osoby.

V nemocenském pojištění se poskytují dávky věcné (§§ 27 až 35) a dávky peněžité (§§ 36 až 49).

Dávky věcné jsou:

Dávky peněžité jsou:

V důchodovém pojištění se poskytují tyto dávky:

Dále se poskytují tato zvýšení důchodů:

Pro vznik nároku na dávky uvedené v § 60, odst. 1, písm. a) až g) je třeba, aby pojištěnec byl v posledních pěti letech přede dnem nápadu dávky (§ 90, odst. 1) nebo před svou smrtí pojištěn alespoň čtyři roky.

Získal-li pojištěnec v pojištění alespoň jeden rok, kladou se na roveň dobám pojištění vyžadovaným v odstavci 1 tyto náhradní doby, pokud spadají do období pěti let uvedeného v odstavci 1:

Kryjí-li se pojištěné doby a náhradní doby, lze je počítati jen jednou.

Trvalo-li pojištění alespoň 10 let, pokládá se podmínka odstavce 1 vždy za splněnou, je-li doba od prvého vstupu do pojištění do dne nápadu dávky nebo smrti pojištěncovy vyplněna ze čtyř pětin pojištěním, s tím omezením, že doba od zániku pojištění do dne nápadu dávky nebo smrti pojištěncovy nesmí býti delší pěti let.

Vláda určí nařízením, jakým způsobem se splňují podmínky odstavce 1 u zaměstnanců sezonních a u osob zaměstnaných střídavě u různých zaměstnavatelů,

Nastane-li invalidita nebo smrt pojištěncova, jehož pojištění trvalo alespoň jeden rok, do dokonaného 21. roku jeho věku, považuje se podmínka odstavce 1 za splněnou.

Nastane-li invalidita nebo smrt pracovním úrazem (nemocí z povolání), považuje se podmínka odstavce 1 vždy za splněnou.

Nastane-li invalidita nebo smrt pojištěnky při těhotenství, porodu nebo šestinedělí a trvalo-li pojištění alespoň jeden rok, považuje se podmínka ustanovení odstavce 1 za splněnou. Toto ustanovení neplatí, nastala-li invalidita nebo smrt svévolným přerušením těhotenství.

Nárok na starobní důchod má pojištěnec, který dosáhl věku alespoň 65 let, nepožívá invalidního důchodu (§ 63) a nevydělává více než polovinu průměrného ročního výdělku podle § 71, odst. 5.

Nárok na starobní důchod má dále pojištěnec, který dosáhl věku alespoň 60 let, nepožívá invalidního důchodu a nevydělává více než polovinu průměrného ročního výdělku podle § 71, odst. 5, byl-li pojištěn alespoň dvacet let podle § 2, odst. 1; doba dobrovolného pokračování v pojištění podle § 148 se do těchto dvaceti let započítává nejvýše ve výměře pěti let.

Nárok na invalidní důchod má pojištěnec, u něhož již před nápadem starobního důchodu nastala ztráta nebo podstatný pokles výdělku jako následek nepříznivého zdravotního stavu (nemoci nebo poklesu tělesných či duševních schopností), je-li tento stav trvalý. Za trvalý se pokládá zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy pravděpodobně potrvá déle než rok.

Ztrátou výdělku jest, je-li pojištěnec nucen zanechati výdělečné činnosti a nemůže-li vykonávati ani jinou výdělečnou činnost, přiměřenou jeho dosavadnímu povolání.

Podstatným poklesem výdělku jest, nevydělá-li pojištěnec ve svém povolání nebo v jiném zaměstnání a nemůže-li ve svém dosavadním zaměstnání ani v jiném zaměstnání, přiměřeném jeho dosavadnímu povolání, vydělati více než polovinu svého průměrného ročního výdělku podle § 71, odst. 5.

Nárok na invalidní důchod podle odstavce 1 má také pojištěnec, který opustil svou výdělečnou činnost z jiného důvodu, než pro nepříznivý zdravotní stav, nastal-li takový zdravotní stav do dvou let po opuštění výdělečné činnosti.

Je-li pojištěnec následkem nepříznivého zdravotního stavu trvale neschopen jakékoliv výdělečné činnosti, pokládají se podmínky odstavců 1 až 3 vždy za splněné.

Manželka pojištěncova (důchodcova), jejíž manželství trvalo alespoň jeden rok a která pro svůj nepříznivý zdravotní stav (nemoc nebo pokles tělesných či duševních schopností), nastalý za manželského soužití, nevykonává a ani trvale vykonávati nemůže obvyklé práce spojené s vedením domácnosti a není výdělečně činná, má nárok na důchod manželky.

Nárok na důchod podle odstavce 1 má též manželka pojištěncova (důchodcova), jejíž manželství trvalo alespoň jeden rok a která za trvání manželského soužití dosáhla 65 let věku a není výdělečně činná.

Nárok na důchod podle odstavců 1 a 2 nezaniká skončením manželského soužití.

Za podmínek uvedených v odstavcích 1 až 3 má nárok na tento důchod také družka pojištěncova (důchodcova), jsou-li u ní splněny obdobně podmínky § 66.

Nárok na tento dôchodok nenáleží, ak používa manželka (družka) dôchodok podľa §§ 62, 63, 65 alebo 66 alebo dôchodok z verejného penzijného zaopatrenia.

Nárok na vdovský důchod má vdova po pojištěnci (důchodci) po dobu jednoho roku po jeho smrti, trvalo-li její manželství s ním alespoň jeden rok; uzavřela-li však manželství po 60. roce věku pojištěnce (důchodce), jestliže manželství trvalo alespoň dva roky. Podmínka manželského soužití podle předchozích vět se pokládá vždy za splněnou, narodilo-li se z manželství dítě nebo nastala-li smrt pojištěncova (důchodcova) následkem úrazu.

Nárok na vdovský důchod i po zániku nároku na důchod podle odstavce 1 má vdova:

Splní-li se některá z podmínek uvedených v odstavci 2, písm. b) až d) po smrti pojištěncově (důchodcově), vzniká nárok na vdovský důchod ode dne jejího splnění.

Nárok na důchod podle odstavce 2, písm. b) a d) zaniká odpadnutím podmínek tam uvedených. Požívala-li však vdova tohoto důchodu po dobu aspoň pěti let, trvá nárok na důchod i po dopadnutí těchto podmínek.

Invalidní je vdova, která je pro svůj nepříznivý zdravotní stav trvale (§ 63, odst. 1) nezpůsobilá vykonávati zaměstnání přiměřené jejím silám, schopnostem a životnímu postavení.

Nárok na vdovský důchod má, jsou-li u ní splněny podmínky předchozích odstavců, též žena, jejíž manželství s pojištěncem (důchodcem) bylo rozvedeno nebo rozloučeno, jestliže se znovu neprovdala a pojištěnec (důchodce) měl vůči ní vyživovací povinnost.

Jestliže vdova, která opětovně ovdověla, nemá po svém posledním manželu nárok na vdovský důchod nebo má nárok na vdovský důchod nižší, než jaký by plynul z pojištění dřívějšího manžela, náleží jí ode dne nového ovdovění vdovský důchod, který zanikl provdáním (§ 91, odst. 4).

žila s pojištěncem (důchodcem) aspoň deset let do dne smrti ve společné domácnosti a byla výživou na něho převážně odkázána, nebo

žila s pojištěncem (důchodcem) aspoň tři roky do dne jeho smrti ve společné domácnosti a je matkou jeho dítěte, které by mělo po něm nárok na sirotčí důchod (§ 67),

Nárok na sirotčí důchod má oboustranně osiřelé dítě pojištěncovo (důchodcovo). Nárok na sirotčí důchod má dále jednostranně osiřelé dítě pojištěncovo (důchodcovo), nepečuje-li o ně pozůstalá vdova (družka) nebo je-li nemanželským dítětem pojištěnky (důchodkyně), nebo bylo-li převážně odkázáno na výdělek nebo důchod zemřelé manželské matky.

Po nemanželském otci je nárok na sirotčí důchod, bylo-li otcovství soudně zjištěno nebo mimosoudně pojištěncem (důchodcem) uznáno.

Zanechal-li pojištěnec (důchodce) osiřelé vnuky nebo osiřelé pastorky, mají tyto děti nárok na sirotčí důchod, byly-li výživou převážně odkázány na zemřelého.

Osiřelí osvojenci mají nárok na sirotčí důchod, byla-li smlouva o osvojení uzavřena alespoň půl roku před osvojitelovou smrtí nebo před nápadem důchodu.

Nárok na sirotčí důchod mají osiřelí schovanci po pěstounovi, poskytoval-li jim pěstoun bezplatně výživu alespoň půl roku před svou smrtí nebo před nápadem důchodu a byli-li výživou převážně na něho odkázáni.

Po několika pojištěncích (důchodcích) náleží témuž dítěti jen jediný sirotčí důchod, a to nejvyšší.

Nárok na sirotčí důchod náleží do 16. roku věku dítěte. Po dosažení tohoto věku lze vypláceti sirotčí důchod nejdéle do 25. roku věku:

Důchody uvedené v § 60 se zvyšují o výchovné na každé dítě (§ 67, odst. 2 až 5), o které důchodce pečuje. Na dítě, které má nárok na důchod sirotčí podle § 67, nárok na výchovné nepřísluší.

Výchovné náleží ve výši rodinných přídavků podle zákona ze dne 13. prosince 1945, č. 154 Sb., o rodinných přídavcích některých osob pojištěných pro případ nemoci, ve znění zákonů jej měnících a doplňujících. Výchovné k vdovskému důchodu činí však nejméně 300 Kčs měsíčně na každé dítě.

Mělo-li by nárok na výchovné na totéž dítě několik osob, náleží výchovné jen té z nich, která má dítě v přímém zaopatření.

Po dokončení 16. roku věku dítěte lze výchovné vypláceti za stejných podmínek jako důchod sirotčí (§ 67, odst. 7).

Nárok na výbavné má pojištěnec (důchodce), který uzavře sňatek.

Při opětném sňatku náleží výbavné jen, byl-li nový sňatek uzavřen po uplynutí alespoň tří let po předcházejícím sňatku.

Výbavné činí 5.000 Kčs a náleží tomu z manželů, u něhož jsou splněny podmínky nároku. Jsou-li splněny u obou, náleží výbavné manželce.

Nárok na peněžitou dávku nemá, kdo přivodil příčinu jejího nápadu v úmyslu jí dosáhnouti nebo při spáchání zločinu.

Nárok na nemocenské nemá, kdo si přivodil pracovní neschopnost zaviněnou účastí ve rvačce, nebo jako bezprostřední následek opití. Rodinným příslušníkům může však býti přiznána podpora ve výši polovičního nemocenského.

Pojistné se určuje procentní sazbou z vyměřovacího základu (§ 20).

Pojistné nemocenského pojištění činí

Pojistné důchodového pojištění činí 10 %. Za pojištěnce, kteří mají nárok na odškodnění za pracovní úrazy (§ 76, odst. 1), se vyměřuje k tomuto pojistnému úrazový příspěvek ve výši 1 % vyměřovacího základu.

Vláda může nařízením zvýšiti sazby pojistného nemocenského pojištění až o 0,5 % vyměřovacího základu.

Ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí a nejvyšším úřadem cenovým a po slyšení Ústřední národní pojišťovny,jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací může vyhláškou v Úředním listě snížiti sazby pojistného nemocenského pojištění.

Nevyhovuje-li zařízení závodu, v němž je činných aspoň pět pojištěnců, podle pravoplatného zjištění okresního úřadu ochrany práce (živnostenské inspekce) předpisům zdravotnickým a ochranným, může býti k pojistnému předepsána přirážka až do 25 % jeho sazby, a to po dobu trvání závad. Stejně může býti k úrazovému příspěvku předepsána přirážka až do 50 % jeho sazby.

Přirážka se platí ode dne, kdy byla zjištěna závada.

O povinnosti platiti přirážku rozhodne pojišťovna výměrem. Jinak platí o přirážce ustanovení o pojistném.

Zaměstnavatel hradí celé pojistné za zaměstnance.

Pojistné se platí měsíčně za celou dobu trvání pojištění a je splatné vždy prvého dne každého kalendářního měsíce, a to za všechna výplatní období, ukončená v předcházejícím měsíci. Ministerstvo práce a sociálnej starostlivosti môže vyhláškou v Úradnom liste určiť sročnosť poistného buď všeobecne alebo pre niektoré skupiny platiacich poistné odchylne od predchádzajúcich ustanovení, ak je to odôvodnené záväzne zavedenou úpravou hospodárskych období alebo hospodárskymi pomerami. V hraniciach jednotlivých správnych okresov môže povoliť podobnú odchýlku Ústredná národná poisťovňa po dohode s príslušnou vrcholnou záujmovou organizáciou.

Plátce pojistného je povinen odváděti pojišťovně pojistné bez zvláštního vyměření. Pojišťovna je však oprávněna vyměřiti pojistné kdykoliv.

Plátce pojistného jest povinen sděliti pojišťovně výpočet pojistného na předepsaném tiskopisu do patnáctého dne každého kalendářního měsíce za předcházející měsíc. Pojišťovna může zprostiti některé zaměstnavatele nebo určité jejich skupiny této povinnosti, po případě ji stanoviti jinak.

Nebylo-li pojistné zaplaceno do patnácti dnů ode dne splatnosti, je plátce povinen od tohoto dne platiti úrok z prodlení.

Výše úroku z prodlení činí 5 %; může býti měněna Ústřední národní pojišťovnou se souhlasem ministerstev sociální péče a financí vyhláškou v Úředním listě.

Upomene-li pojišťovna plátce pojistného, který nezaplatil pojistné do patnácti dnů ode dne splatnosti, jest oprávněna vyměřiti mu za upomínku poplatek, jehož výši stanoví Ústřední národní pojišťovna se schválením ministerstva sociální péče vyhláškou v Úředním listě.

majitel, po případě nájemce podniku restauračního, kavárenského, divadelního, lázeňského nebo zábavního za pojistné s příslušenstvím za pojištěnce činné v hudebních a zábavních podnicích, provozovaných v jeho podniku, a to za dobu, po kterou v jeho podniku byly provozovány;

vlastník divadelní budovy za pojistné s příslušenstvím, které dluží divadelní podnikatel, a to za dobu, po kterou bylo divadlo provozováno v jeho budově;

nositel úředního oprávnění k provozování jakéhokoliv podniku za pojistné s příslušenstvím, které dluží plátce pojistného, jenž na podkladě jeho oprávnění provozuje podnik na svůj účet;

vlastník lomu (jámy) za pojistné s příslušenstvím, dluhované podnikatelem lomu (jámy).

Kdo nabyl závodu (hospodářství), ručí za pojistné i s příslušenstvím, jež má platiti předchůdce, za dobu nejvýše 18 měsíců ode dne nabytí zpět počítáno. Kdo nabyl části závodu (hospodářství), ručí za pojistné i s příslušenstvím poměrnou částí, odpovídající nabyté části závodu (hospodářství). Změna ve způsobu a rozsahu provozu nabytého závodu nebo jeho části není na újmu tomuto ručení.

Pojišťovna je povinna na žádost nabyvatele vykázati výši nedoplatku pojistného.

Ručení podle práva občanského není tímto ustanovením dotčeno.

Úřad udělující povolení k provedení stavby je povinen uvědomiti zároveň pojišťovnu o uděleném povolení, jakož i o tom, který stavební živnostník stavbu provádí. Dluží-li stavební živnostník pojistné, může pojišťovna uložiti stavebníkovi výměrem, aby u ní na vrub stavebního živnostníka složil přiměřenou jistotu za pojistné s příslušenstvím. Odvolání proti tomuto výměru nemá odkladného účinku. Jistota se vymáhá jako pojistné.

Zůstane-li stavební živnostník dlužen pojistné za celý rok a nemá-li ani vymáhání pojistného kladného výsledku, rozhodne okresní národní výbor na návrh pojišťovny výměrem, že stavebník ručí po dobu tří let po uplynutí příspěvkového období za pojistné za zaměstnance na stavbě, pokud se stane splatným po vydání výměru. Odvolání do tohoto opatření nemá odkladného účinku.

Výměr podle odstavce 2 musí obsahovati jméno stavebního živnostníka, jeho stálé bydliště, název a sídlo podniku. Výměr musí býti dán na vědomí místnímu národnímu výboru bydliště stavebního živnostníka a sídla jeho podniku. Místní národní výbor je povinen výměr vyhlásiti způsobem v místě obvyklým.

Změní-li stavební živnostník bydliště nebo sídlo podniku, sdělí místní národní výbor tento výměr onomu místnímu národnímu výboru, v jehož obvodu je nové bydliště stavebního živnostníka nebo sídlo podniku.

Místní národní výbor a pojišťovna jsou povinny sděliti na žádost každému zájemci, zda byl vydán proti stavebnímu živnostníku výměr podle odstavce 2 a zda trvá.

Stavební živnostník, proti němuž byl vydán výměr, má o tom ihned písemně uvědomiti stavebníka. Převezme-li stavební živnostník novou stavbu, má předem uvědomiti stavebníka o výměru.

Okresní národní výbor zruší výměr, jakmile mu pojišťovna oznámí, že jí stavební živnostník již nic nedluží.

Dlužné pojistné s příslušenstvím se vymáhá soudní exekucí na podkladě vykonatelného výměru nebo výkazu nedoplatků. Výměr nebo výkaz nedoplatků je vykonatelný, uplynulo-li od jeho doručení patnáct dnů. Doložku o vykonatelnosti připojí pojišťovna. Povoliti a vykonati exekuci je povolán příslušný exekuční soud.

Pojistné s příslušenstvím požívá v řízení exekučním, konkursním a vyrovnacím přednostního práva nedoplatků daní a veřejných dávek.

Právo pojišťovny vyměřiti pojistné se promlčuje v pěti letech ode dne splatnosti. Podal-li zaměstnavatel vědomě nesprávné hlášení nebo nepodal-li je vůbec, aby zkrátil pojišťovnu o pojistné, promlčuje se právo pojišťovny vyměřiti pojistné v 10 letech.

Právo pojišťovny vymáhati pojistné se promlčuje v pěti letech ode dne splatnosti; bylo-li vyměřeno pojistné, promlčuje se toto právo v pěti letech ode dne, kdy povinná osoba byla vyrozuměna o vyměření pojistného.

Promlčení se přerušuje každým úkonem, kterým se má zjistiti výše pojistného, vyměřiti pojistné nebo vymáhati je, dověděl-li se o tomto úkonu povinný; mimo to se přerušuje, po případě staví, podle ustanovení konkursního a vyrovnacího řádu.

Pojistné zaplacené bez právního důvodu vrátí pojišťovna bez úroku, bude-li požadováno nazpět do dvou let po uplynutí kalendářního roku, v němž bylo zaplaceno. Pojišťovna jest však oprávněna sraziti si náklad za dávky po případě již poskytnuté.

Doba, v níž trvá spor o pojistné nebo řízení o nárocích na dávky se nezapočítává do lhůty uvedené v odstavci 1.

Štát doplňuje úhradovú rezervu dôchodkového poistenia a bezpečnostný fond nemocenského poistenia (§ 203) tak, aby ich úhrn zodpovedal stavu zistenému ku dňu 31. decembra 1949 počítajúc v to kmeňové imanie.

Stav úhradovej rezervy dôchodkového poistenia a bezpečnostného fondu nemocenského poistenia podľa odseku 1 určí vláda. Pohľadávky Ústrednej národnej poisťovne vzniknuté z povinnosti štátu prispievať na národné (verejnoprávne) dôchodkové poistenie alebo z povinnosti poskytovať úhradu podľa zákona zo dňa 13. decembra 1945, č. 156 Sb., o prídavkoch k dôchodkom z verejnoprávneho sociálneho poistenia, a podľa zákona zo dňa 30. januára 1947, č. 17 Sb., o uznaní nárokov získaných u cudzozemských nositeľov sociálneho poistenia, pokiaľ nebudú pojaté do sumy určenej podľa predchádzajúcej vety, zanikajú.

Za horníky podle tohoto zákona se pokládají osoby, které jsou na podkladě pracovního (služebního) nebo učňovského poměru zaměstnány pod zemí nebo na povrchu:

Dělničtí bánští inspekční asistenti se pokládají pro účely tohoto zákona za horníky podle odstavce 1, pokud se dále nestanoví jinak. Totéž platí o tajemnících svazu zaměstnanců v hornictví, kteří dříve pracovali alespoň 10 let v hornictví.

Za horníky podle odstavců 1 a 2 se však nepovažují:

Ministr sociální péče může na návrh Ústřední národní pojišťovny v dohodě s ministrem průmyslu a po slyšení jednotné odborové organisace stanoviti bližší směrnice pro posouzení, které práce v hornictví se považují za práce pod zemí, přihlédna k předpisům dosud platným.

Za práci pod zemí se považuje u zaměstnanců pracujících pod zemí také činnost, kterou konají na povrchu ve funkci člena závodní (podnikové) rady, nebo činnost, kterou konají z provozních důvodů přechodně na povrchu. U zaměstnanců pracujících na povrchu, kteří jsou jen přechodně zaměstnáni z provozních důvodů také pracemi pod zemí, přihlíží se při určování doby práce pod zemí jen k době, po kterou byly práce pod zemí skutečně vykonávány.

Horník má nárok na starobní důchod též, nepožívá-li starobního důchodu podle § 62 nebo invalidního důchodu a není již zaměstnán způsobem zakládajícím povinné pojištění, jestliže dosáhl:

Nárok na starobní důchod podle odstavce 1 nepřísluší, dokoná-li pojištěnec 55. nebo 60. rok věku až po uplynutí dvou let od výstupu z hornického zaměstnání.

Pojištěnec, který byl bezprostředně před vznikem invalidity po dobu pěti let zaměstnán pod zemí nebo který alespoň z poloviny celkové doby od prvního vstupu do důchodového pojištění (pensijního zaopatření) do vzniku invalidity pracoval pod zemí, má nárok na důchod invalidní též, je-li nucen zanechati výkonu svého posledního povolání a nemůže vykonávati ani jiné zaměstnání pod zemí přiměřené jeho dosavadnímu povolání. Nastane-li invalidita při práci pod zemí pracovním úrazem, pokládá se uvedená podmínka trvání prací pod zemí vždy za splněnou.

Nastala-li horníkova smrt pracovním úrazem (nemocí z povolání), pokládá se podmínka § 65, odst. 2, písm. a) za splněnou.

Za každý rok strávený v zaměstnání v hornictví činí zvyšovací částka, uvedená v § 71, odst. 3, větách prvé a druhé, 1,2 %, za dobu zaměstnání pod zemí 2 % průměrného ročního výdělku.

Starobní (invalidní) důchod činí nejméně 14.400 Kčs ročně.

Starobní (invalidní) důchod, vyměřený podle § 71, odst. 1 až 7 a podle odstavců 1 a 2, činí nejvýše 90 % průměrného ročního výdělku

Ústřední národní pojišťovna může pojišťovati na podkladě individuálních nebo kolektivních smluv:

Ústřední národní pojišťovna vydá do 30. června 1949 podmínky a pojistné sazby pro toto pojištění.

Připojištění podle §§ 143 a 144 provádí Ústřední národní pojišťovna na podkladě vzájemnosti ve zvláštním oddělení se samostatným účtováním a hospodařením.

V jednotlivých kolektivních připojišťovacích smlouvách může býti vyhrazeno, že též připojištění podle smlouvy bude prováděno se samostatným účtováním a hospodařením a odděleně od ostatních připojištění.

Kdo zanechal výdělečné činnosti zakládající povinné pojištění, může pokračovati dobrovolně v nemocenském pojištění, byl-li v posledních 18 měsících před zánikem povinného pojištění alespoň 180 dnů povinně pojištěn podle § 2, odst. 1, písm. a) až c) a zdržuje-li se nadále na území Československé republiky.

Pojištěnec se musí přihlásiti k dobrovolnému pokračování v nemocenském pojištění před uplynutím ochranné lhůty (§§ 52 a 53).

Není-li stanoveno jinak, platí ustanovení o povinném pojištění nemocenském obdobně i pro dobrovolné pokračování v něm kromě ustanovení § 52 o ochranné lhůtě a ustanovení § 40, věty druhé, jímž se vylučuje započítání předchozí podpůrčí doby.

Přihlášením k dobrovolnému pokračování v pojištění nemohou býti zkráceny nároky pojištěncovy z povinného pojištění.

Dobrovolné pokračování v pojištění počíná dnem následujícím po zániku předcházejícího povinného pojištění.

Dobrovolné pokračování v pojištění zaniká:

Pojištěnec dobrovolně pokračující v pojištění platí pojistné z vyměřovacího základu zjištěného obdobně podle § 36, odst. 3 v období, které předcházelo dobrovolnému pokračování v pojištění nebo podle volby pojištěncovy z vyměřovacího základu polovičního, ne však nižšího, než činí horní hranice nejnižšího stupně vyměřovacího základu podle § 36, odst. 2. Toto pojistné se platí ode dne zániku povinného pojištění měsíčně předem. První pojistné jest zaplatiti do patnácti dnů ode dne, kdy pojišťovna oznámí pojištěnci výši pojistného.

Nemocenské z dobrovolného pokračování v pojištění se stanoví podle vyměřovacího základu odpovídajícího pojistnému (odstavec 7).

Pojištěnec, jehož povinné pojištění zaniklo, může dobrovolně pokračovati v důchodovém pojištění, je-li v den, kdy se k tomuto pojištění přihlašuje, splněna podmínka podle § 61. Nestanoví-li tento zákona jinak, platí pro dobrovolné pokračování v pojištění předpisy o povinném pojištění.

Dobrovolné pokračování v pojištění počíná dnem, kdy přihláška k němu došla do pojišťovny, bylo-li první pojistné zaplaceno do měsíce po vyměření.

Dobrovolné pokračování v pojištění zaniká:

Pojistné za dobrovolné pokračování v pojištění se vyměřuje z průměrného výdělku (§ 71, odst. 5), zjištěného ke dni zániku povinného pojištění, a platí je pojištěnec.

Osoby nepodléhající povinnému nemocenskému pojištění se mohou se souhlasem pojišťovny dobrovolně pojistiti na dávky nemocenského pojištění.

Nárok osob pojištěných podle odstavce 1 na dávky vzniká po uplynutí čekací doby uvedené ve směrnicích podle odstavce 6, která nesmí býti kratší čtyř a delší osmi týdnů. Nárok však nevzniká vůbec při onemocnění, těhotenství nebo porodu, byla-li osoba dobrovolně pojištěná nemocná nebo těhotná již v době přihlášky.

Nárok na dávky pro rodinné příslušníky nemůže býti předmětem pojištění podle odstavce 1.

Osoby, které se přihlašují k tomuto pojištění, jsou povinny zaplatiti zápisné ve výši pojistného za jeden měsíc. Pojistné se platí měsíčně předem.

Pojištění vzniká, nebo-li pojistné zaplaceno do patnácti dnů ode dne splatnosti.

Podrobnosti o dobrovolném pojištění, zejména o rozsahu nároku na dávky a výši pojistného, jež může býti stanoveno pevnou částkou, určí směrnice, které vydá Ústřední národní pojišťovna se schválením ministerstva sociální péče.

Ministerstvo sociální péče stanoví po slyšení Ústřední národní pojišťovny vyhláškou, které osoby činné ve veřejné správě, zastupitelských sborech nebo jinak a odměňované pravidelně za tuto činnost se mohou dobrovolně pojistiti podle § 1, písm. b), nejsou-li veřejnými zaměstnanci podle § 7. Vyplácená odměna se klade na roveň příjmu tvořícímu vyměřovací základ podle § 20.

Československé státní občany, zaměstnané trvale v cizině u jiných tuzemských zaměstnanců, než kteří jsou uvedeni v § 3, odst. 4, může zaměstnavatel dobrovolně pojistiti podle § 1, písm. b) se souhlasem Ústřední národní pojišťovny, jež může pro toto pojištění stanoviti zvláštní podmínky. V těchto případech se klade jejich zaměstnání v cizině na roveň zaměstnání v tuzemsku a přihlášená odměna na roveň příjmu tvořícímu vyměřovací základ podle § 20.

Pojištění podle odstavců 1 a 2 se klade na roveň pojištění povinnému podle § 2, odst. 1, písm. a).

Dobrovolné pojištění počíná dnem, kdy přihláška k němu došla do pojišťovny, bylo-li první pojistné zaplaceno do měsíce po vyměření.

Dobrovolné pojištění zaniká v případech uvedených v § 148, odst. 3, písm. a), b), d) a e).

Pojistné za dobrovolné pojištění podle odstavce 1 platí pojištěnec, pojistné za dobrovolné pojištění podle odstavce 2 platí zaměstnavatel.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením stanovila, za jakých podmínek podléhají osoby uvedené v odstavci 1 povinnému pojištění podle § 1.

Vláda môže nariadením ustanoviť, že sa ustanovenia o nemocenskom poistení dôchodcov vzťahujú aj na požívateľov dôchodkov podľa zákona zo dňa 18. júla 1946, č. 164 Sb., o starostlivosti o vojenských a vojnových poškodencov a obete vojny a fašistickej perzekúcie, poprípade aj na iné osoby, na ktoré sa vzťahuje uvedený zákon, upraviť dávky nemocenského poistenia poskytované týmto osobám a ustanoviť sadzby poistného (vymeriavací základ) aj spôsob jeho platenia. Dňom začiatku účinnosti nariadenia vydaného podľa predchádzajúcej vety sa zrušuje platnosť ustanovení §§ 27 až 31 a § 59 zákona č. 164/1946 Sb.

Ministerstvo sociální péče může v dohodě se zúčastněnými ministerstvy a po slyšení Ústřední národní pojišťovny uložiti jí, aby poskytovala ošetřování v nemoci, pomoc v mateřství a po případě i jiné dávky nemocenského pojištění určitých skupinám osob podle tohoto zákona nepojištěným, zejména studujícím nebo členům církevních řádů a společností, činným ve školské, zdravotní nebo sociální službě, za přiměřenou úhradu stanovenou úhrnkově.

Právní jednání a listiny, jichž je třeba k založení, k upravení a projednání právních poměrů mezi Ústřední národní pojišťovnou s jedné strany a veřejnými orgány, úřady, příplatkovými ústavy, zaměstnavateli, pojištěnci nebo jejich rodinnými příslušníky, důchodci, léčebnými ústavy, lékaři a jinými zdravotnickými osobami (§ 197, odst. 5) s druhé strany, jsou osvobozeny od poplatků (kolků) a dávek. Stejného osvobození požívají písemnosti, úřední úkony a rozhodnutí v řízení soudním, exekučním a správním, pokud slouží účelům tohoto zákona. Z připojištění [§ 143, odst. 1, písm. a) a b) a § 144] platí Ústřední národní pojišťovna zaopatřovací poplatky v poloviční výši. Žádá-li o to Ústřední národní pojišťovna nebo její zmocněný zástupce, je soud povinen vyhotoviti a vydati bezplatně opis (stejnopis) protokolu, který je prost poplatků (kolků).

Ústřední národní pojišťovna, její podniky a fondy, jakož i podniky a fondy jí spravované, pokud plní úkoly podle tohoto zákona, jsou osvobozeny od zvláštní daně výdělkové a od daně rentové.

Peněžní dávky jsou osvobozeny od daně rentové.

Ústřední národní pojišťovna, její podniky a fondy, jakož i podniky a fondy jí spravované jsou osvobozeny od daně z obratu co do dodávek a výkonů, přímo souvisících s plněním úkolů stanovených tímto zákonem.

Ústřední národní pojišťovna, její podniky a fondy, jakož i podniky a fondy jí spravované jsou osvobozeny od poplatků z právních jednání a listin o nabytí nebo směně nemovitostí určených k zdravotním nebo správním účelům pojištění; rovněž jsou osvobozeny od poplatků z právních jednání a listin o zcizení nemovitostí určených dosud k uvedeným účelům, je-li nabyvatelem stát nebo jiná osoba, které pro tato právní jednání nebo listiny přísluší osobní osvobození od poplatků.

O osvobození movitého jmění Ústřední národní pojišťovny, jejích podniků a fondů, jakož i podniků jí spravovaných od poplatkového ekvivalentu a o poskytování úlev v poplatkovém ekvivalentu pro jejich nemovité jmění platí předpisy o poplatkovém ekvivalentu. Úlevy a osvobození od poplatkového ekvivalentu, které mají dosud nositele pojištění uvedení v § 6 zákona ze dne 8. dubna 1938, č. 76 Sb., o poplatkovém ekvivalentu, platí v plném rozsahu i pro Ústřední národní pojišťovnu.

Pokud se na dosavadní nositele veřejnoprávního sociálního pojištění vztahují jiné předpisy, které poskytují berní osvobození a úlevy a nejsou uvedeny v § 278, platí tyto předpisy nadále též pro Ústřední národní pojišťovnu.

Ústřední národní pojišťovna a její územní organisační složky vydávají při provádění tohoto zákona rozhodnutí a opatření o právech a povinnostech stran výměry (§ 222).

Není-li tímto zákonem nebo jiným předpisem stanoveno jinak, přijímá podání a ohlášky a vydává výměry podle odstavce 1 místně příslušná okresní národní pojišťovna.

Místně příslušná je pro pojištění zaměstnanců okresní národní pojišťovna, v jejímž obvodě jsou vykonávány práce zakládající povinné pojištění; jsou-li práce vykonávány v obvodu několika okresních národních pojišťoven, je místně příslušnou pojišťovna, v jejímž obvodu je sídlo podniku. Pro pojištění osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících členů rodiny je místně příslušná okresní národní pojišťovna, v jejímž obvodě jest sídlo podniku (závodu); pro pojištění ostatních pojištěnců okresní národní pojišťovna, v jejímž obvodě má pojištěnec stálé bydliště.

Jde-li o pojištěnce, vykonávajícího několik činností, provádí pojištění každá pojišťovna příslušná podle odstavce 1. Peněžité dávky nemocenského pojištění poskytuje však v takovém případě pouze ta pojišťovna, v jejímž obvodě má pojištěnec trvalé bydliště.

Je-li spor o pojistnou příslušnost mezi okresními národními pojišťovnami v obvodě téže národní pojišťovny, určí ji národní pojišťovna, jinak ústředna.

Ústřední národní pojišťovna učiní opatření, aby pojištěnci a rodinní příslušníci, kteří se zdržují přechodně v obvodě jiné okresní národní pojišťovny než místně příslušné nebo u nichž jest příslušnost okresní národní pojišťovny sporná, obdrželi bez průtahu od pojišťovny svého pobytu dávky nemocenského pojištění, jsou-li u nich jinak splněny podmínky stanovené léčebným řádem.

Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro řízení u pojišťovny zásady správního řízení. Přepouští-li to povaha a předmět řízení, platí přiměřeně ustanovení vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů, ve znění předpisů je měnících a doplňujících, zejména jeho ustanovení o navrácení v předešlý stav a o obnově řízení.

I mimo případy §§ 15 a 16, § 92, odst. 5, §§ 106 a 121 a § 223, odst. 2 jsou zaměstnavatelé, jejich zástupci, pojištěnci, jejich rodinní příslušníci a pozůstalí na vyzvání povinni kdykoliv podati zprávu pojišťovně a jejím zmocněncům o všech okolnostech, které jsou rozhodné pro pojištění a pro řízení o přiznání dávky.

Veřejné úřady, soudy a jiné veřejné orgány, korporace, ústavy a podniky jsou povinny vyhověti v mezích své působnosti žádostem, které pojišťovna na ně vznese, podporovati i jinak všestranně pojišťovnu a podávati jí bezplatně sdělení potřebná pro provádění pojištění a jeho správu.

Pojišťovna je zejména oprávněna dožadovati se spolupůsobení orgánů veřejné správy, aby byly zjištěny osoby, podrobené povinnému pojištění, po případě jejich zaměstnavatelé, a vyšetřeny poměry rozhodné pro pojištění a pro nárok na dávky.

Rozhodnutí a opatření pojišťovny určená stranám se doručují písemně výměrem.

Výměr o pojistné povinnosti se vydává pouze tehdy, vyžádala-li si strana výslovně jeho vydání nebo byla-li pojistná povinnost některou ze strana nebo pojišťovnou popřena.

Výměr o dávce se nevydává, přiznává-li pojišťovna žádanou dávku, leč by šlo o důchody a jednorázové úrazové odškodné. Výměr o odnětí dávky nemocenského pojištění se nevydává, nežádá-li oprávněná osoba o jeho vydání do třiceti dnů po tom, kdy jí byla dávka odňata proto, že byla uznána schopnou práce.

Výměr o odepření, odnětí, zastavení nebo snížení dávky musí obsahovati odůvodnění.

Výměr musí obsahovati poučení o opravných prostředcích. Nesprávné poučení nemůže býti straně na újmu. Bylo-li dáno straně nesprávné poučení nebo nebylo-li dáno poučení vůbec, stává se výměr pravoplatným, nebylo-li mu odporováno do šesti měsíců po doručení.

Pojišťovna může, zejména při vybírání pojistného, doručovati platební výměry a jiné písemnosti určené stranám svými zaměstnanci.

O nároku na dávku podle tohoto zákona se rozhoduje na žádost oprávněné osoby nebo jejího zástupce. Nezletilec dosáhnuvší 18 let může svůj nárok uplatniti sám. Místo zákonného zástupce nezletilce mohou uplatňovati nárok také komise okresní péče o mládež, pokud o nezletilce pečují. Odmítne-li pojištěnec uplatniti nárok na dávku příslušející rodinnému příslušníku, je rodinný příslušník nebo jeho zákonný zástupce (komise okresní péče o mládež) oprávněn uplatniti nárok sám.

Řízení o odškodnění za pracovní úraz se zahajuje z moci úřední na podkladě ohlášení úrazu zaměstnavatelem, který je povinen je podati do osmi dnů. Ustanovení § 105, odst. 3 a 4 zůstává nedotčeno.

Oprávněná osoba uplatňuje nárok na dávku u okresní národní pojišťovny místně příslušné. Uplatnění nároku u jiné organisační složky Ústřední národní pojišťovny není však straně na újmu.

Osoba, vykonávající několik činností a pojištěná u několika okresních národních pojišťoven, je povinna při ohlašování nároku na dávky sděliti, u kterých okresních národních pojišťoven je k pojištění přihlášena.

Pojišťovna může požadovati, aby žadatel o dávku předložil potřebné doklady, a je-li nárok na dávku podmíněn určitým zdravotním stavem, může provésti lékařské vyšetření.

Byl-li nárok na přiznání dávky důchodového pojištění, podmíněné invaliditou nebo snížením výdělečné schopnosti, pravoplatně zamítnut proto, že tato podmínka nebyla prokázána, může býti znovu uplatněn před uplynutím roku od doručení zamítavého rozhodnutí jen tehdy, osvědčí-li žadatel věrohodně, že nastalo podstatné zhoršení v jeho zdravotním stavu. Totéž platí obdobně, byl-li důchod pravoplatně odňat, ježto invalidita nebo výdělečná neschopnost již pominula.

Žádost za přiznání peněžité dávky, která přes vyzvání pojišťovny nebyla doložena potřebnými doklady do šesti měsíců ode dne vyzvání, pokládá se za nepodanou, leč by podání dokladu v této lhůtě bez zavinění žadatele nebylo možné a doklad bude po odpadnutí překážky neprodleně předložen.

Příjemce důchodu je povinen ohlásiti do patnácti dnů národní pojišťovně důvod zániku nároku na důchod. Stejně je povinen oznámiti jiné okolnosti rozhodné pro nárok na důchod, jeho výši a výplatu. Důchodce ručí i svým důchodem za škodu, která vznikne pojišťovně úmyslným porušením nebo hrubým opomenutím této povinnosti.

Důchodce může žádati za zvýšení důchodu podle § 109, odst. 1 do tří let po přiznání důchodu.

Výplata důchodu podmíněného invaliditou nebo ztrátou výdělečné schopnosti může býti odepřena nebo zastavena, zdráhá-li se důchodce podrobiti lékařské prohlídce nebo pozorování, přestože byl na tento následek upozorněn.

Ministr sociální péče se zmocňuje, aby do 31. prosince 1950 vydával vyhláškami v Úředním listě organisační a přechodná opatření potřebná k vybudování národního pojištění a k přizpůsobení dosavadního stavu veřejnoprávního sociálního pojištění právnímu stavu zavedenému tímto zákonem, zejména pokud jde o přechodnou platnost dosavadních předpisů o veřejnoprávním sociálním pojištění po dni počátku účinnosti některých ustanovení tohoto zákona. Dokud nenabudou účinnosti všechna ustanovení tohoto zákona, mohou býti vyhláškami podle první věty dosavadní předpisy změněny.

Pokud se opatření podle odstavce 1 týkají též péče zdravotní, učiní je ministr sociální péče v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.

Dnem 1. července 1948 se zrušují:

Dnem, který bude určen vládním nařízením, se zruší:

Ústřední národní pojišťovna je právním nástupcem nositelů pojištění, svazů, fondů a zařízení uvedených v odstavcích 1 a 2, a to jak co do jejich působnosti podle dosavadních zákonů a jiných právních předpisů, tak co do jejich ostatních práv a závazků. Jejich movité i nemovité jmění a všechna práva a závazky přecházejí na Ústřední národní pojišťovnu dnem jejich zrušení. Jmění se převede do jmění pojištění nemocenského nebo důchodového (§ 201), a to se zřetelem k účelům, jimž dosud sloužilo.

Na návrh Ústřední národní pojišťovny zapíše knihovní soud přechod vlastnických a jiných práv zrušených nositelů pojištění, svazů, fondů a zařízení, uvedených v odstavcích 1 a 2, na Ústřední národní pojišťovnu s odvoláním na tento zákon. Totéž platí obdobně o vyznačení přechodu jiných práv na Ústřední národní pojišťovnu v jiných úředních rejstřících a seznamech.

Podrobnosti o převzetí práv a závazků fondů a zařízení, uvedených v odstavci 1, č. 12 a 13 a v odstavci 2, jakož i o způsobu krytí převzatých závazků a o povinnostech zaměstnavatelových z toho plynoucích, stanoví vláda nařízením.

Při převzetí nositelů pojištění a jejich svazů, jakož i zařízení a fondů uvedených v § 247, odst. 1 a 2 převezme Ústřední národní pojišťovna jejich zaměstnance a vstoupí do jejich služebních poměrů. Není však povinna, nedovolují-li to organisační změny, ponechati převzatým zaměstnancům, i když byli trvale ustanoveni, služební postavení, které měli u dosavadního zaměstnavatele. Pro všechny převzaté zaměstnance platí ustanovení služebního a disciplinárního řádu (§ 188, odst. 1), který také podrobněji stanoví podmínky převzetí, jakož i upraví pensijní nároky převzatých zaměstnanců (pensistů) ode dne počátku jeho účinnosti. Služební a disciplinární řád rovněž stanoví, jak Ústřední národní pojišťovna přeřadí zaměstnance převzaté do platových stupňů a služebních kategorií a jak jim vyměří služební požitky při započtení služební doby pravoplatně započtené a se zřetelem k jejich dosavadnímu zařazení. Odchylná ustanovení služebních smluv pozbývají platnosti.

Odepře-li převzatý zaměstnanec konati službu pro Ústřední národní pojišťovnu za podmínek stanovených v odstavcích 1 a 2, má se za to, že dobrovolně vystupuje ze služeb; v tom případě nemá nároku na odškodné, i kdyby mu to jeho dosavadní služební smlouva zaručovala. To platí i tenkrát, odepře-li zaměstnanec konati službu v jiném místě, než v kterém je dosud zaměstnán.

Při překládání zaměstnanců, provedeném v souvislosti se zahájením činnosti Ústřední národní pojišťovny, vezme se zřetel na jejich osobní, rodinné, hospodářské a sociální poměry. Překládání může býti provedeno, jen pokud je to z důvodů organisačních nezbytně nutné.

Zaměstnanci podniku, kteří byli přiděleni k výkonu prací pro náhradní ústav pensijního pojištění tohoto podniku nebo pro závodní nemocenskou pojišťovnu tohoto podniku, mohou do 30. září 1948 prohlásiti, že vstupují do služeb Ústřední národní pojišťovny. V takovém případě platí obdobně ustanovení předchozích odstavců.

Ústřední národní pojišťovna vstupuje dnem 1. července 1948 na místě dosavadních nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění a jejich svazů do smluv uzavřených s lékařskými organisacemi o zajištění lékařské služby a poskytování lékařské pomoci. Tyto smlouvy platí až do dne, který bude určen vyhláškou vydanou podle § 197, odst. 3 a 4. Dokud nebude touto vyhláškou ustanoveno jinak, upraví podmínky výkonu lékařské služby pro pojištěnce uvedené v §§ 4 a 5 a jejich rodinné příslušníky zatímně vyhláška vydaná podle obdoby § 197, odst. 3 a 4.

Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro jiné osoby zdravotnické služby uvedené v § 197, odst. 5.

Dokud nebudou zvoleny podle ustanovení tohoto zákona sbory delegátů a představenstvo Ústřední národní pojišťovny, jmenuje ministr sociální péče na jejich místo správní komisi na návrh jednotné odborové organisace a po slyšení vrcholných zájmových organisací. Tato správní komise vykonává s výhradou odstavce 4 působnost sborů delegátů a představenstva.

Správní komise Ústřední národní pojišťovny jmenuje na návrh jednotné odborové organisace a po slyšení vrcholných zájmových organisací správní komise územních organisačních složek Ústřední národní pojišťovny, které až do provedení voleb podle tohoto zákona vykonávají působnost zastupitelských sborů těchto organisačních složek. Při jmenování těchto správních komisí je přihlížeti k osobnímu rozsahu pojištění s ohledem na počátek účinnosti jednotlivých částí tohoto zákona.

Ministr sociální péče odvolává členy správní komise Ústřední národní pojišťovny po slyšení organisací, které byly účastny při jejich jmenování, a na jejich místo nebo na místo členů, jejichž funkce zanikla z jiného důvodu, jmenuje způsobem uvedeným v odstavcích 1 a 2 osoby jiné. Totéž právo náleží správní komisi Ústřední národní pojišťovny, pokud jde o členy správních komisí územních organisačních složek Ústřední národní pojišťovny.

Prvního předsedu a místopředsedy Ústřední národní pojišťovny jmenuje a odvolává president republiky na návrh vlády.

Jinak platí ustanovení tohoto zákona o orgánech Ústřední národní pojišťovny a jejich územních organisačních složek obdobně o orgánech jmenovaných podle předchozích odstavců.

Dokud nebudou zřízeny soudy podle části sedmé tohoto zákona, projednávají se opravné prostředky a žaloby proti rozhodnutím dřívějších nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění a proti vyměrům Ústřední národní pojišťovny a jejích územních organisačních složek u úřadů a soudů příslušných podle dosavadních předpisů a způsobem těmito předpisy stanoveným.

Spory nedokončené v den, kdy započnou činnost soudy podle sedmé části tohoto zákona, přecházejí v tom stavu, v jakém tohoto dne jsou, od úřadů a soudů dosud příslušných na soudy příslušné podle tohoto zákona.

Ústřední národní pojišťovna stanoví vyhláškou v Úředním listě způsob, obsah a formu, jakož i lhůty pro první přihlášku těchto osob nově pojatých do pojištění:

Ustanovení § 18, odst. 2 platí zde obdobně.

Dokud ustanovení § 120, odst. 1 nenabude účinnosti, platí tato ustanovení:

Dokud nenabude účinnosti § 135, platí ustanovení odstavce 1, písm. a) obdobně o plátci a příjemci odpočivných nebo zaopatřovacích platů [§ 8, písm. b) a c)].

Právní jednání, písemnosti a knihovní zápisy, jichž je třeba k řízení Ústřední národní pojišťovny a jejích složek a k zrušení a převzetí dosavadních nositelů pojištění, svazů, zařízení a fondů (§ 247, odst. 1 a 2), jsou osvobozeny od poplatků a dávek. Od poplatků a dávek jsou rovněž osvobozeny dary a věnování, právní jednání, písemnosti a knihovní zápisy, jichž je třeba k jejich provedení, pokud byly učiněny dosavadním nositelům veřejnoprávního sociálního pojištění pro účely národního pojištění, nebo přímo Ústřední národní pojišťovně.

Předpisy o ochraně nájemníků se netýkají nemovitostí, které podle § 247, odst. 3 přešly do vlastnictví pojišťovny, jsou-li určeny k provádění národního pojištění.

Pojištěncům, kteří dne 1. října 1948 mají nárok na nemocenské podle § 36 pro neschopnost k práci nastalou před tímto dnem, vyměří se od tohoto dne nemocenské podle stupňů uvedených v § 36, odst. 2 tak, že první a druhé třídě podle dosud platných předpisů odpovídá první stupeň, třetí až šestnácté třídě postupně stupeň druhý až patnáctý. K změnám příjmů, nastalým u těchto pojištěnců po 30. září 1948, přihlédne se podle ustanovení § 36, odst. 3, věty šesté.

Běh karenčních lhůt podle § 37, odst. 1 a 2 počíná nejdříve 1. lednem 1950.

Do podpůrčí doby podle § 36 se započítává podpůrčí doba podle předpisů o nemocenském pojištění platných (použivatelných) do 30. září 1948.

Osoby dobrovolně pokračující v nemocenském pojištění dne 30. září 1948 budou od tohoto dne platiti pojistné z příjmu rovnajícího se střednímu výdělku oné třídy, ve které dosud v pojištění pokračovaly.

Ústřední národní pojišťovna stanoví vyhláškou, jakým způsobem bude převedeno dobrovolné pojištění podle § 251 zákona č. 221/1924 Sb. v pojištění podle § 149 tohoto zákona.

Jestliže osoby, které teprve tímto zákonem budou podrobeny nemocenskému pojištění, nebo jejich rodinní příslušníci sjednali nebo sjednají před 1. lednem 1950 se soukromými (smluvními) pojišťovnami pojistné smlouvy o pojištění pro případ nemoci nebo mateřství, zanikne smlouva o tomto pojištění bez výpovědi, oznámí-li pojistník do 30. června 1950 smluvní pojišťovně doporučeným dopisem, že ruší tuto smlouvu. Smlouva se uší prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni doručení oznámení. Pojistník může se stejným účinkem zrušiti takovým oznámením smlouvy o soukromém pojištění úrazovém nebo o soukromém pojištění na pohřebné, které byly sjednány v oboru soukromého (smluvního) nemocenského pojištění.

Soukromá pojišťovna, se kterou pojistník zrušil smlouvu podle odstavce 1, je povinna odškodniti pojistné případy nastalé do dne zániku smluvního pojištění, budou-li takové nároky ohlášeny smluveným způsobem.

Podle tohoto zákona se posuzují všechny dávky, které napadly za jeho účinnosti. Důchody napadlé podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění (pojištění invalidní, pensijní, hornické a úrazové) a vyplácené za účinnosti tohoto zákona se pokládají za důchody podle tohoto zákona; další trvání nároků na ně posuzuje se podle ustanovení tohoto zákona. Kdyby však nebyla podle tohoto zákona splněna nebo později odpadla některá podmínka pro další výplatu důchodu, důchod by však náležel podle dosavadních předpisů, trvá nárok na tento důchod i nadále, avšak pouze ve výši podle dosavadních předpisů.

Tam, kde tento zákon vyžaduje k vzniku nároku na dávky nebo její výši určitou dobu trvání pojištění, kladou se příspěvkové doby, získané v některém z dosavadních odvětví veřejnoprávního důchodového pojištění včetně dobrovolného pokračování v pojištění, na roveň době pojištění podle tohoto zákona. Ke krácení nebo zrušení příspěvkové doby v důsledku vrácení prémií nebo výplaty výbavného podle dosavadních předpisů o pensijním pojištění se pro nároky na dávky podle tohoto zákona nepřihlíží.

Je-li podle tohoto zákona pro výši nároků rozhodný výdělek pojištěnce v určité době, kladou se horní hranice tříd, v nichž byl pojištěnec zařazen podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění před 1. říjnem 1948, v hornickém pojištění pak započitatelné požitky, na roveň výdělku, který je podkladem pro stanovení průměrného ročního výdělku podle § 71, odst. 5.

Napadne-li starobní (invalidní) důchod po 30. září 1948 a nezískal-li pojištěnec v pojištění příspěvkovou dobu po 31. prosinci 1945, vyměří se mu důchod tak, jako by napadl dne 30. září 1948. Ustanovení § 270 platí i zde. Napadne-li vdovský důchod po takové osobě, vyměří se jí důchod sazbou uvedenou v § 74 z důchodu starobního (invalidního) nebo z nároku na něj.

Starobní (invalidní) důchod přiznaný podle tohoto zákona nesmí býti nižší než starobní nebo invalidní důchod, který by byl napadl 30. září 1948 podle dosavadních předpisů, zvýšený podle § 270. Takto vyměřený důchod nesmí přesahovati 85 % průměrného ročního výdělku (§ 71, odst. 5).

Ustanovení odstavce 1 platí i pro úhrn důchodů pozůstalých, které se vyměřují z důchodů podle odstavce 1.

Při zjišťování nároku podle dosavadních předpisů ve smyslu odstavců 1 a 2 jest vzíti zřetel k dosavadním předpisům o přestupech ve veřejnoprávním důchodovém pojištění (zaopatření), účinným před 1. říjnem 1948. Přestupy osob, které dosud byly v zaměstnání vyňatém z pojistné povinnosti podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění a které vstupují do pojištění podle tohoto zákona, upraví vláda nařízením.

Pro hornické provisionisty, kteří získají do 30. září 1948 alespoň jeden příspěvkový měsíc na podkladě zaměstnání v hornictví, zůstává ustanovení § 88 zákona ze dne 6. března 1947, č. 44 Sb., o hornickém pensijním pojištění nedotčeno. Jsou-li splněny podmínky uvedené v tomto ustanovení, vyměří se jim důchod podle zákona č. 44/1947 Sb.

Nároky zaměstnanců ze smluv a předpisů o pensijním zaopatření jejich a jejich rodinných příslušníků, zůstávají nedotčeny. Z těchto plnění lze však odečítati dávky poskytované podle tohoto zákona s výjimkou zvýšení podle § 270. Z účelového jmění, které dosud sloužilo k zajištění nároků zaměstnanců vyňatých z pojistné povinnosti veřejnoprávního důchodového pojištění, může býti zřízen příplatkový ústav podle zákona ze dne 15. dubna 1948, č. 98 Sb., o soustředění pensijního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách a o některých dalších opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění; v tom případě jest zaměstnavatel povinen zajistiti u tohoto zařízení takové nároky, aby se spolu s nároky podle tohoto zákona rovnaly alespoň nárokům podle dosavadních smluv a předpisů o pensijním zaopatření. O daňových, dávkových a poplatkových úlevách platí zde obdobně ustanovení zákona č. 98/1948 Sb.

Získal-li pojištěnec čekací dobu podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění a nároky do 30. září 1948 nezanikly, platí do 30. září 1951 podmínka § 61 za splněnou.

Získal-li pojištěnec čekací dobu podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění a nezanikly-li nároky do 30. září 1948, avšak k nápadu důchodu do tohoto dne nedošlo, ježto nebyly splněny podmínky nápadu stanovené dosavadními předpisy, byly však splněny podmínky nápadu důchodu podle tohoto zákona, náleží důchod za podmínek a ve výši podle tohoto zákona od 1. října 1948. Vdovské důchody po pojištěncích podle zákona č. 221/1924 Sb. a předpisů tento zákon měnících a doplňujících náleží však za podmínek § 65, odst. 2, písm. b), c) nebo d) ve výši 1.000 Kčs měsíčně, za podmínek § 65, odst. 2, písm. a) ve výši 800 Kčs měsíčně. Ustanovení § 74, odst. 5 platí zde obdobně.

Osoby, které dne 30. září 1948 dobrovolně pokračovaly v pojištění podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění, mohou dobrovolně pokračovati v pojištění i po tomto dni s dosavadním pojistným a s účinkem dobrovolného pokračování v pojištění podle tohoto zákona.

U pojištěnce, který do 30. září 1948 získal v pojištění aspoň 15 let, platí podmínka 20 let pojištění podle § 62, odst. 2 za splněnou.

Nárok na výbavné podle předpisů o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, vzniklý po 30. září 1941, ale do 30. září 1948 neuplatněný, lze uplatniti do 30. září 1949. Výbavné náleží ve výši podle předpisů platných v den sňatku.

Doby služby v československých legiích nebo v Rudé armádě (zákon ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb., o propůjčování míst legionářům, a zákon ze dne 3. října 1946, č. 196 Sb., jímž se doplňují některá ustanoví zákona č. 462/1919 Sb.) a doby jiné účasti na národním boji za osvobození (zákon ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození) se v rozsahu započitatelném pro veřejné zaměstnance podle uvedených zákonů kladou pro pojištěnce podle tohoto zákona na roveň dobám pojištění podle tohoto zákona, pokud nebyly již podle dosavadních předpisů započteny jako příspěvkové doby.

Starobní (invalidní) důchody osob uvedených v §§ 4 a 5, pokud napadly do 30. září 1953, činí nejvýše 21.000 Kčs ročně; napadly-li v době od 1. října 1953 do 30. září 1958, činí nejvýše 30.000 Kčs ročně. Vdovské a sirotčí důchody vyměřují se ze starobních (invalidních) důchodů, stanovených podle předchozí věty. Tato ustanovení se nevztahují na pojištěnce, kteří do 30. září 1948 získali čekací dobu podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním pojištění a jejichž nároky do tohoto dne nezanikly.

Důchody přiznané podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, a zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách ve znění předpisů tyto zákony měnících a doplňujících, napadlé do 30. září 1948, se upravují od 1. října 1948 takto:

Invalidní (hornické) provise a starobní provise, přiznané v provisním pojištění před 1. lednem 1947, se upraví na výši, která by podle dosavadních předpisů náležela důchodcům alespoň 65letým, vdovské provise pak na výši, která by podle dosavadních předpisů náležela vdovám alespoň 55letým, pokud je už nepobírají. Takto upravené důchody se zvyšují podle odstavce 1 tak, jako důchody podle zákona č. 221/1924 Sb. a předpisů tento zákon měnících a doplňujících. Stejně se zvyšují důchody přiznané v provisním pojištění po 31. prosinci 1946 osobám, na něž se nevztahuje zákon č. 44/1947 Sb.

Místo dosavadního výchovného (vychovávacího příplatku, příplatku na dítě) k důchodům podle odstavce 1 náleží výchovné ve výši rodinných přídavků podle zákona č. 154/1945 Sb. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.

Dosavadní důchody vdovecké, rodičů, sester a dcer nahrazují se důchodem ve výši 8.400 Kčs ročně, pokud jejich dosavadní důchod není vyšší a pokud nemají jiný důchod podle tohoto zákona nebo z veřejného zaopatření. Jde-li o dva důchodce žijící ve společné domácnosti, platí obdobně ustanovení § 89, odst. 7.

Požívá-li někdo několika důchodů, zvyšuje se podle odstavců 1 a 2 pouze nejvyšší z nich.

Ustanovení o zvýšení důchodů neplatí pro důchody z připojištění a pro onu část důchodů z pensijního pojištění novinářů (redaktorů), která přesahuje výši podle obecných zásad pensijního pojištění.

Důchody se podle odstavců 1 a 2 zvýší podle měsíčních splátek snížených o příspěvek na nemocenské pojištění důchodců. Ode dne zvýšení důchodů se příspěvky na nemocenské pojištění důchodců nesrážejí.

Zvýšení podle předchozích odstavců náleží od první měsíční splátky po dni uvedeném v odstavci 1.

Zvýšením důchodů zůstává nedotčena výše závazků třetích osob zakládajících se na právním předpisu nebo na smlouvě poskytovati příspěvek k důchodům. V případech uvedených v § 268, odst. 5 může Ústřední národní pojišťovna zvýšení důchodu zcela nebo z části odepříti. Podrobnosti stanoví Ústřední národní pojišťovna se souhlasem ministerstva sociální péče.

Důchody z veřejnoprávního úrazového pojištění včetně všech dosavadních zvýšení a příplatků se upravují od 1. října 1948, nevyplácí-li se zároveň některý z důchodů podle § 270 a je-li to pro důchodce příznivější, takto:

Za dobu před 1. říjnem 1948 platí od 1. ledna 1948 pro úpravu důchodů v podnicích zemědělských nebo lesních na Slovensku ustanovení čl. IV, § 4, pokud se týče § 5, odst. 2 zákona ze dne 25. března 1948, č. 70 Sb., o sjednocení některých předpisů ve veřejnoprávním sociálním pojištění.

Důchodcům Ústřední sociální pojišťovny, Všeobecného pensijnímu ústavu a Ústřední bratrské pokladny s výjimkou osob, jimž důchody napadly podle zákona č. 44/1947 Sb., kteří mají nárok na výplatu důchodové splátky za květen 1948, vyplatí se tato splátka ve výši skutečně poukazované dvakrát. Ustanovení toto se nevztahuje na důchody z připojištění.

Ustanovení odstavce 1 vztahuje se na důchodce jiných nositelů pojištění podle zákona o pensijním pojištění pouze co do zákonné části jejich důchodů, které by jim příslušely, kdyby byli pojištěny u Všeobecného pensijního ústavu. Totéž platí pro důchodce z pojištění podle § 124 zákona o pensijním pojištění.

Důchodcům Ústřední sociální pojišťovny a Ústřední bratrské pokladny s výjimkou osob, jimž napadly důchody podle zákona č. 44/1947 Sb., kteří mají nárok na výplatu důchodové splátky za červenec 1948 náleží tyto jednorázové částky:

Platy náležející podle odstavců 1 a 3 nemají za následek zvýšení daně ze mzdy.

Pojistné ve všech dosavadních odvětvích veřejnoprávního důchodového pojištění od 1. května 1948 činí 10 % pracovního výdělku. Ministerstvo sociální péče upraví vyhláškou podle § 246 podrobnosti; vyžadují-li toho důvody účelné správy pojištění, může též stanoviti výjimky ze zásady věty první.

Působnost podle tohoto zákona vykonávají ministři (ministerstva) na Slovensku zásadně prostřednictvím příslušných pověřenců (pověřenectev), kteří se při tom řídí rozhodnutími a směrnicemi vydanými ministrem (ministerstvem) .

Vyhlášky vyhlášené podle tohoto zákona v Úředním listě uveřejňují se, pokud se vztahují též na Slovensko, v Úředním věstníku.

Dnem 1. října 1948 pozbývají platnosti, po případě použivatelnosti, všechny předpisy, které upravují veřejnoprávní nemocenské, důchodové a úrazové pojištění nebo vůbec věci upravené tímto zákonem, pokud se v něm nestanoví jinak.

Zejména se ruší platnost, po případě použivatelnost těchto předpisů ve znění předpisů je měnících a doplňujících:

Úrazové pojištění (zaopatření) zaměstnanců státních podniků, kteří jsou zproštěni pojistné povinnosti podle § 4 zákona č. 1/1888 ř. z. ve znění čl. III zákona č. 207/1919 Sb., pokud nejsou pojištěni podle § 2, odst. 1, zůstává tímto zákonem nedotčeno.

Ustanovení páté a šesté části a prvního a druhého oddílu sedmé části tohoto zákona nabývají účinnosti dnem 1. července 1948. Po tomto dni provádí Ústřední národní pojišťovna pojištění prováděné dosud nositeli pojištění, svazy, fondy a zařízeními uvedenými v § 247, odst. 1 podle dosavadních předpisů.

Ustanovenia o dôchodkovom poistení nadobúdajú účinnosť dňom 1. októbra 1948. Ustanovenia o nemocenskom poistení osôb uvedených v § 2, ods. 1, písm. a), d) a e) nadobúdajú účinnosť dňom 1. októbra 1948. Ustanovenia o nemocenskom poistení osôb uvedených v § 2, ods. 1, písm. b) a c) nadobudnú účinnosť dňom, ktorý určí vláda nariadením; pritom môže vláda určiť túto účinnosť postupne pre rôzne skupiny týchto poistencov a upraviť v podrobnostiach spôsob poistenia a rozsah aj podmienky pre nárok na dávky, ako aj výšku poistného odchylne od ustanovení tohto zákona.

Ustanovení společná důchodovému i nemocenskému pojištění nabývají účinnosti v den a v rozsahu odpovídajícím ustanovení odstavce 2.

Ostatní ustanovení tohoto zákona a § 120, odst. 1 a § 135 nabývají účinnosti v den, který stanoví vláda nařízením.

Ustanovení § 246 nabývá účinnosti dnem vyhlášení tohoto zákona.